Co je to udržitelnost v kosmetickém byznyse?
To byla jedna z hlavních otázek, která se řešila minulý týden na události Britské ambasády Sustainability is GREAT: Inspirational talk on sustainable beauty.
Filosofie udržitelnosti přitom nespočívá pouze v čistě přírodním složením, což je pro mě osobně bod naprosto zásadní, nebo v nepoužívání plastu (jelikož ten může být v některých případech daleko ekologičtější variantou než cokoli jiného), ale jde o kompletní problematiku, do které mimo jiné zahrnujeme:
Transparentnost značky a jejího marketingu
Priority značky: Certifikáty? 100% přírodní složení? Veganské?
Odkud výrobce kupuje suroviny: zda raw, certifikované bio, zda co možná nejlokálněji a z prověřených zdrojů
Zodpovědnost vůči zákazníkovi: Zjišťování a zajišťování kvality surovin
Péči o komunitu: udržitelnost spočívá i ve vyplácení férové mzdy a péči o komunitu, od které suroviny odebírám a kterou zaměstnávám
Péče o přírodu: prvotně nevykořisťovat komunitu, neplenit přírodní zdroje, druhotně aktivitami pomáhat kultivaci životního prostředí
Obaly: pro jaké se pro daný produkt rozhodnout a z jakého důvodu? Obal, byť si to nechceme přiznat, zásadně ovlivňuje to, zda si výrobek koupíme či nikoli.
Inovace, konkurenceschopnost, cenotvorba…
… určitě najdeme řadu dalších podstatných bodů.
A zatímco kosmetika může být 100% přírodní, výjimečně i 100% bio (často jsou tyto dva pojmy mylně zaměňovány), udržitelnost bohužel nikdy stoprocentní nebude. Primárně proto, že je potřeba dělat aspoň nějaké kompromisy a je jak na značce, tak zákazníkovi, jaké jsou jeho sociální/enviromentální priority a čemu dá přednost.
Na přednášce tak zaznělo – a myslím, že přímo od Millie Kendal, ředitelky British Beauty Councilu, která za své aktivity v kosmetickém průmyslu získala mimo jiné i řád britské královny – že udržitelnost je synonymum pro osobní zodpovědnost.