7 mýtů o přírodní kosmetice. Co je vážně pravda a co naprostý nesmysl?

Doby, kdy se pod pojmem přírodní kosmetika prodávaly jen pleťové balzámy, oleje a maceráty, jsou dávno pryč. Většina aktivních látek, která se používá v běžné konvenční kosmetice, je povolena a běžně se používá i v kosmetice přírodní. V aktivních látkách není příliš rozdílů. Rozdíl spočívá primárně v těch „výplňových“ ingrediencích – v konzervantech, vůni, emulgátorech… A ty ovlivní spíše senzorické vlastnosti produktu, než stárnutí naší pleti.

Přírodní kosmetika tak může být stejně účinná a to i bez kontroverzních látek. Na trhu najdeme celou řadu výjimečně silných anti-age sér a krémů, které splní potřeby všech typů pleti.

To může být pravda. To samé však platí i pro konvenční kosmetiku, i po ní se můžeme osypat. Zatímco přírodní kosmetice se někdy vyčítá používání esenciálních olejů, které mohou podráždit pleť, je dobré vědět, že esenciální oleje najdeme i v konvenční kosmetice. Citlivá pleť navíc u konvenční kosmetiky může reagovat na chemické konzervanty či příliš silnou parfemaci.

Pokud k podobným citlivkám patříte, vždy hledejte hypoalergenní složení. U přírodní i konvenční kosmetiky.

Přírodní kosmetika nejsou jen bylinky. Vitamíny nedostaneme do krému vymačkáním ovoce. Přírodní kosmetika – budeme-li se řídit relevantními mezinárodními certifikacemi, jelikož spojení „přírodní kosmetika“ nemá legální ustanovení – může s přehledem obsahovat řadu syntetických látek, které pocházejí z laboratoří. Většina aktivních látek z laboratoří pochází, stejně jako přírodní konzervanty a emulgátory.

Syntetika nemusí být nutně škodlivá, může být i zcela neškodná. A na tu přírodní kosmetika sází! Toxicitu jednotlivých ingrediencích (kupodivu!) neurčují blogerky, jak hlásají novinové titulky, nýbrž týmy toxikologů, chemiků a epidemiologů. Například EWG nabízející nejrozsáhlejší databázi kosmetických ingrediencí Skin Deep, své experty a vědce představuje zde, stejně jako předkládá a vyhodnocuje relevantní studie.

Tohle může platit leda u olejové kosmetiky. Kdybychom si na pleť mazali jen to, co si chceme namazat na chleba, skončili bychom asi jen u macerátů. A ty jsou bezvadné na namožené svaly či spáleniny, s vráskami ale nepohnou. S klidným svědomím tak můžeme hledat přírodní kosmetiku, na které bychom si sice nepochutnali, ale pleti nabídne vše, co potřebuje.

Ano i ne. Přírodní kosmetika má své limity, pokud však netoužíte po modré rtěnce, křiklavě žlutých očních stínech a fialové tekuté lince, sotva je při běžném denním líčení postřehnete.

Ano, aspoň by zákonitě dražší měla být. Proč? Protože přírodní suroviny bývají dražší, zvláště pokud jsou certifikované BIO. Srovnat můžete ve velkoobchodních cenách rostlinné oleje a vazelínu. Druhým důvodem, proč bývá přírodní kosmetika dražší, je samotná certifikace – ta je dost drahá.

Dnes však najdeme i certifikovanou přírodní kosmetiku v každé cenové relaci a to i v regálech běžných drogerií za pár desítek korun. Vždy je tak volba.

Logicky by to mělo jít ruku v ruce. Veganská kosmetika může být však zcela konvenční a přírodní kosmetika zase může obsahovat spoustu živočišných surovin – med, lanolin, včelí vosk, smetanu, karmín…Vždy tak vybírejme podle složení. To nám prozradí vše, co produkt obsahuje.