Šťastně a udržitelně: Životní styl, který mě dělá šťastnější

Žít udržitelně NENÍ dražší. Ve skutečnosti je to levnější. Ještě správnější by bylo říct, že je to nastavení mysli, nikoli stav našeho bankovního konta či společenského postavení. Udržitelnost je všímavost vůči našim skutečným potřebám a hodnotám, nikoli diktát dnešní doby.

Osobně slovo udržitelnost nemám ráda. Je nadužívané jak marketingovými odděleními, tak i námi spotřebiteli. Proto původně skvělá myšlenka udržitelnosti v sobě nese negativní konotaci a mírnou nadřazenost. Tak trochu si za to můžeme sami: jen si vzpomeňme, s jakou agresí se diskutuje na diskuzních fórech matek i o masti na opruzeniny pro dítě.

Všichni chceme dělat to nejlepší, co umíme (a ti, co ne, tato témata skutečně neřeší). Hra na to, kdo je zodpovědnější a kdo je větší pokrytec, nefunguje. A přesvědčování už vůbec ne. Stoprocentní udržitelnost neexistuje a především: žít udržitelně znamená žít vědomě, tedy zohlednit svůj životní styl, svůj způsob stravování, svoje koníčky, svou životní a finanční situaci a na to žádný návod neexistuje.   

Udržitelnost jako životní styl

Zatímco v podnikání jsou jasně definovány 4 pilíře udržitelnosti (do nichž patří například i férové platové podmínky zaměstnanců), v každodenním životě si své možnosti, jak žít lépe, hledáme sami. Platí však pravidlo: s každou korunou se rozhoduji, za co ji utratím. Jak tím ne/pomůžu sobě, ostatním, planetě. Mám možnost podpořit místního pekaře, koupit si sezónní ovoce a zeleninu z Česka, nebo start-up, jemuž fandím. Anebo ne.

„Nemám na to peníze.“

Jistě, bio potraviny, kosmetika i materiály JSOU zákonitě dražší (výjimkou může být kosmetika, kterou – i plně certifikovanou – najdete v drogerii snad v každé cenové relaci.) Pokud však hlídám každou korunu, nevybírám si, co koupit, ale naopak co nekoupit.

Kdo vyprodukuje více odpadu:
člověk, který si může dopřát nejkvalitnější vlněný svetr (s certifikací o etickém zacházení s ovcemi), kosmetickou péči v plně recyklovatelných obalech a láhev drahého vína z bio zemědělství, nebo člověk, který si vystačí s málem?

Žít udržitelně tak neznamená, že smím nakupovat jen to, co má na sobě nápis bio, nýbrž vědět, co nekupovat. Vážně potřebuju osvěžující kuličky do záchodové mísy, když za mě záchod stejně neumyjí? Skutečně musím mít jednorázové utěrky, aviváže, vůně do zásuvky, deset řasenek v šuplíku a na vaně pět nejrůznějších sprchových gelů?

Zkouškou silné vůle tak je:

1.) naše marnivost
2.) touha po společenském uznání
3.) slevové akce v supermarketech

Momenty marnivosti máme občas všichni, ženy i muži. I touha po společenském uznání, tedy forma přijetí společností, je zcela přirozená. Proti zdravé míře nelze nic namítat. Slevové akce jsou však dnešním konzumním peklíčkem, které jen nahrává buď našemu obžerství (či plýtvání potravin) nebo hromadění věcí, které bychom si jinak nekoupili (například tu kosmetickou kazetu s „tělovým sprejem zdarma“. Co je to vůbec tělový sprej, když to není ani deodorant, ani parfém?)

A tím se dostáváme k tomu, proč šťastně a udržitelně: pokud totiž začnu zkoumat, co skutečně k životu potřebuju, postupně se vykrystalizuje, kdo jsem a na čem mi v životě skutečně záleží.

 

Udržitelnost není asketický způsob života

Dlouhá léta čtu nejrůznější články a knihy o pomalém způsobu života: jak si roztřídit šatník, jak produkovat méně odpadu, jak na eko domácnost i minimalistickou péči o pleť.

A i když s řadou myšlenek souhlasím, nikdy jsem řadu z nich buď nedokázala zařadit do života, anebo věděla, že tohle není nic pro mě. Nikdy nebudu veganem. Nikdy nezvládnu mít v šatníku pouze základních 25 kousků. Rovněž si neumím představit, že už bych nikdy neletěla letadlem.

Žít udržitelně však neznamená žít asketicky, zbavit se svých zálib a guilty pleasures. Udržitelnost je nastavení mysli, nikoli seznam zákazů. Je to klidná, zato hybná síla naší mysli, která nám postupně ukazuje naši osobnost, touhy, sny a především hodnoty, na kterých chceme postavit svůj život. Teprve když pochopím, na čem mi záleží, co podporovat chci a co podporovat nechci, si vybírám, jak udržitelnost do svého životního stylu aplikuju.

Štastně a udržitelně: 10 základních otázek, které mi ukáží, kde ušetřit

1. 1. Kolik peněz utratím každý měsíc za naprosto zbytné věci? (Tedy za vše, co nepotřebuji k naplnění svých životních potřeb.)
   2. Čeho se dokážu hravě vzdát?
   3. Co z toho si chci ponechat, protože mi dělá radost?
   4. Mohu to nahradit za udržitelnější alternativu?
   5. Mám nějaký zlozvyk spojený s nákupy? (Např. jdu si udělat radost pokaždé, když mě naštve šéf nebo po každé hádce s přítelem běžím pro krabici zmrzliny?)
   6. Čím plýtvám nejvíce? (Vodou, energiemi, jídlem…)
   7. Mám možnost nakupovat přímo u zdroje? (Např. na farmářských trzích, přímo u mlékaře…)
   8. Co je pro mě při výběru kosmetiky důležité? (Např. nebylo testováno na zvířatech, přírodní složení, funkce, vůně, značka, cena…)
   9. Co z čisticích prostředků a drogerie nepotřebuji? (A můžu to nahradit jedním univerzálním čističem?)
   10. Co jednorázového používám v kuchyni?

Štastně a udržitelně: 10 otázek, které mi vytříbí styl

1. 1. Jaké materiály oblečení mám nejraději?
   2. Jaké střihy a barvy jsou k mé postavě nejvíce lichotivé?
   3. Vím, kde sehnat to, co potřebuji?
   4. Mám ve svém okolí ševce a švadlenu, kam můžu dát spravit boty a upravit oblečení, kterého se nechci vzdát?
   5. Kdybych se nemusela koukat na cenu, kde bych nakupovala?
   6. Co je moje největší marnivost?
   7. Můj vysněný kousek oblečení: proč jej chci? Jak často jej budu nosit?
   8. Je pro mě móda způsob sebevyjádření, potvrzení společenského statusu nebo jen nutností, kterou nechci řešit?  
   9. Jak moc miluju nákupy
   10. Kolik nových kousků si každý měsíc koupím? Kolik konkrétně to bylo minulý měsíc?

Štastně a udržitelně: 10 otázek, které mě udělají šťastnější (& zdravější)

1. 1. Můžu do práce jezdit na kole nebo chodit pěšky?
   2. Kolik kilometrů denně ujdu/ujedu, pokud nebudu jezdit do práce autem?
   3. Mám svůj kousek země, o který se můžu starat?
   4. Kde v přírodě je mi nejlépe? (Např. za barákem v lese, u babičky u rybníka, v Norsku na fjordech…)
   5. Kdybych mohla zachránit jedno jediné místo na zemi, které by to bylo?
   6. Co se mě dotýká více: nucená dětská práce, testování na zvířatech, nebo ničení životního prostředí?
   7. Vím, kdo stojí za mou oblíbenou značkou jogurtů/oblečení/kosmetiky?
   8. Jaké sociální projekty mě oslovují nejvíce? A jaké můžu podpořit? Mám některé ve svém okolí
   9. Kdybych měla zavést jednu jedinou činnost do svého každodenního života, co by to bylo?
   10. V čem je moje síla?

Kdysi mě bavila přírodní kosmetika, na kterou jsem měla vysoké nároky. Postupně jsem zvyšovala své nároky i na další oblasti svého života, včetně bydlení, kamarádských i partnerských vztahů. Postupně jsem začala opouštět vše neudržitelné (a ano, začala jsem právě vztahy, nikoli šatníkem), utřídila si myšlenky a vyjasnila hodnoty, kterých se chci držet.

Řadu vlastností, které jsem do té doby považovala za slabosti, jsem přehodnotila a zcela přirozeně se staly buď mými silnými stránkami, nebo kompasem, kterým směrem se ne/vydat.

Tím, že jsem si vytřídila domácnost od nejrůznějších serepetiček, jsem si vytřídila i mysl a uvolnila místo tomu, co v životě chci. Cesta za udržitelností mi ušetřila jak spoustu peněz, tak i spoustu hodin na terapii. Proto věřím, že lze žít šťastně a udržitelně i s tím, co mám.

Foto: Lucie Baldé, Unsplash