Šťastně a udržitelně: 10 tipů na šťastné a udržitelné cestování

Vzpomenete si na nejlepší dovolenou svého života? Je to destinace, do které se chcete aspoň ještě jednou vrátit? Všechna ta místa, která žijí v našich vzpomínkách, si můžeme trochu idealizovat, ale pakliže se tam chceme vrátit, přejeme si, aby vše zůstalo tak, jak si to pamatujeme. Jenže co když se po létech vrátíme a zjistíme, že z tehdejšího podmořského života nebo čisté přírody, kterou jsme prochodili křížem krážem, už toho moc nezůstalo?

Zlaté pravidlo cestování tak praví: cestujme tak, aby po nás zůstaly jen stopy v písku – žádné jiné.

A teď ruku na srdce: dělali jsem vždycky to nejlepší, co jsem mohli?
Asi ne, dojde nám. Ale letos na dovolené to můžeme změnit!

Udržitelné cestování však neznamená žít asketicky, zbavit se svých zálib a guilty pleasures. Udržitelnost je nastavení mysli, nikoli seznam zákazů. Je to klidná, zato hybná síla naší mysli, která nám postupně ukazuje naši osobnost, touhy, sny a především hodnoty, na kterých chceme postavit svůj život. Teprve když pochopím, na čem mi záleží, co podporovat chci a co podporovat nechci, si vybírám, jak udržitelnost do svého životního stylu aplikuju.

Šťastně a udržitelně: Moje patero pro udržitelné cestování

Na udržitelné cestování neexistuje návod. Tohle si každý z nás musí nastavit sám v sobě, velice rovněž záleží na destinaci, kam vyrážíme a možnosti, které máme. Jinak můžeme jednat, když nám vše zorganizuje cestovka a jinak, když si vše plánujeme sami. A i když já nejsem vy a vy nejste já, sepsala jsem svoje cestovní patero, které mě dělá šťastnou.

1. Posledních pár let si před každou cestu vytvářím playlist dané země. Mám ráda, když můžu danou zemi poznat už z malých střípků, jako je hudba, kniha, film, než tam zavítám. Hudba umocňuje zážitky a prohlubuje vzpomínky: takže když si daný playlist poslechnu i po létech, přesně se mi vybaví celá dovolená.
   
   
2. Jaképak magnetky z cest. Většinou cestuji jen s malým zavazadlem a suvenýry si nevozím a pokud už, snažím se přivézt si něco unikátního od místních. U mě doma tak najdete kaleidoskop věcí z cest. Ty nejlepší „suvenýry“ jsem si přivezla z road tripu z Pobaltí: lněné povlaky na polštářky z místní dílny, kožené psaníčko od tamější designerky a proutěný koš na prádlo z estonského Tartu.
   
   
3. Ochutnávám něco tradičního. Jestli na cestách něco nemám ráda, jsou to fast-foody a všudypřítomné italské restaurace. Vždycky chci ochutnat něco tradičního: karamelový sýr, sobí i losí salám v Norsku, chačapuri v Gruzii, skořicové šneky v Dánsku…Skvělé je (aspoň v Evropě), že i poměrně obyčejné restaurace servírují jídlo i pití na porcelánové nádobí či do skla a nevytváří tak zbytečný plastový odpad.
   
   
4. Beru si vlastní kosmetiku. Kosmetické miniaturky v hotelových koupelnách mě nezajímají, mám vlastní kosmetickou taštičku, která obsahuje bezvodou kosmetiku, řadu multifunkčních produktů, které můžu použít na mytí i odlíčení, přírodní opalovací krém v cestovní verzi, dezinfekci (na ruce i na drobná poranění), malý parfémek, případně vzorky produktů, které mi někdy přišly k objednávkám. Za ta léta mám plně funkční kosmetický arzenál, který za sebou nenechává spoušť.
   
   
5. Zastavím se na každém trhu. Ať už jsou to farmářské trhy, blešáky, design markety nebo trhy s čerstvými rybami. Nemusím ani nic nakupovat, mám všeobecně ráda přívětivou atmosféru trhů, vintage obchody jsou vynikající sondou do tamějších domovů, na farmářských trzích často objevím to nejlepší z místní kuchyně a lokální úrody. Občas si tam koupím ovoce jako svačinu místo balených sladkostí a pokračuju dál.